Hrdina XXX stojí u klávesnice a z obrazovky na něj číhá rámeček, kam se musí zadat heslo. Hrdina má u hlavy pistoli. To proto, aby mu někdo tu jeho kebuli ustřelil, když heslo nezadá. Hrdina zadává do políček potřebné znaky a hle! Už má přístup, kam chce. Pohodlně a v klidu.
Tak tohle je samozřejmě pravda jen ve filmu, a my si hned řekneme proč. Skutečnost je totiž taková, že pokud si někdo nedá heslo 1234, nebo své jméno, popřípadě jméno svého psa, budete jeho heslo odhalovat v praxi jen velmi těžko.
Jistě, můžete použít dešifrovací software, ale ani ten neumí zázraky. A chce to spoustu času. A moře času. Soft bude za vás zkoušet a zkoušet, zadávat kombinace, čemuž se dohromady říká „slovníkový útok“. Jeho rychlost závisí no hodně faktorech, ale do minuty to zcela jistě nebude. Takže hrdina ve filmu by s tou ustřelenou kebulí asi skončil.
A podívejme se ještě i na hrdinu, vlastně hrdinku, kterou bývá žena. Ta většinou asistuje hrdinovi XXX, který už má hlavu zase na krku, a diktuje oné ženě přísně tajnou zprávu, kterou nesmí nikdo na světě znát. Slečna píše jen se jí práší od prstů, a že to tedy je fofr. Pokud je záběr kamery na klávesnici, prstíky se jen míhají, aniž by jen jednou sáhly na bakscape, nebo jakkoli jinak poopravily text. Prostě stovky a stovky úhozů do klávesnice a ani jeden omyl?
No, i zde bude skutečnost poněkud jiná. Ve filmové scéně hrdinka jede jak elektrická pila, ale pokud je záběr delší, nepoužívá dokonce ani mezerník. Tím méně shift. Netuším, zda byl překonán rekord starý asi šestnáct let v psaní. Drží jej paní Helena Matoušková a její rekord je světový. Její průměr byl necelá tisícovka úhozů za minutu. V zájmu pravdy je však třeba podotknout, že byl použit zkratkový soft. Ten doplňuje slova. Jinak by byl počet úhozů řekněme asi třetinový. Běžný průměr je kolem dvě stě padesáti znaků. S pěti chybami. Zkuste si to.